Publikace, vydaná ve spolupráci Společnosti přátel Lužice a Komitétu pro udržování památek z války roku 1866, přináší netradiční pohled na válečný konflikt z roku 1866 optikou malého národa Lužických Srbů. Lužice, jedna z historických zemí Koruny české, byla za této války rozdělena mezi Prusko a Sasko, a muži z jednoho národa, často z jedné rodiny, tak mnohdy rukovali do navzájem nepřátelských armád. Tomuto paradoxu se v knize věnuje nejen několik současných textů, ale především samotní účastníci války, neboť publikace přináší ediční zpracování a překlady devíti bezprostředních svědectví prostých vojáků z obou válčících stran a jedné reportáže na pokračování, které již v roce 1866 vycházely v týdeníku Serbske nowiny.