Prusko-rakouská válka roku 1866
Kořeny prusko-rakouského antagonismu je možné hledat přinejmenším ve vojenských střetnutích mezi těmito dvěma velmocemi v polovině 18. století. Ponapoleonské uspořádání středoevropského prostoru v rámci Německého spolku určovalo stálou dominantní roli Rakouska, s čímž se hospodářsky, politicky i vojensky sílící pruský stát nebyl po roce 1850 ochoten smířit. Tomu nahrával i dobový německý nacionalismus, jehož cílem byla tzv. maloněmecká koncepce, tj. vytvoření německého státu bez Rakouska.
Přímou záminkou prusko-rakouské války byl spor o správu Šlesvicka a Holštýnska, tedy území, která oba soupeřící státy dobyly společně jako zástupci Německého spolku ve válce proti Dánsku v roce 1864. Rakousko chtělo dát „svému“ Holštýnsku relativní samostatnost, což však zásadně odmítl pruský „železný“ kancléř Otto von Bismarck. Pruská vojska Holštýnsko na počátku června 1866 obsadila i přes protesty rakouské vlády u Spolkového sněmu ve Frankfurtu nad Mohanem. Na stranu habsburské monarchie se postavila německá království Sasko, Bavorsko, Hanoversko, Hessensko, Bádensko a Würtembersko. Oproti tomu Prusko získalo jako spojence Itálií, čímž donutilo Rakousko bojovat na dvou frontách, nehledě k tomu, že si díky schopné diplomacii zajistilo neutralitu Ruska, Francie i Anglie.
V té době už byl připraven náčelníkem pruského generálního štábu generálem Helmutem von Moltke důkladný operační plán k napadení rakouských zemí. Po naprostém ochlazení vzájemných vztahů vtrhla v noci z 15. na 16. června 1866 pruská vojska do Saska a Hanoverska. Saský královský dvůr se svým armádním sborem ustoupil do Čech. Dalším cílem pruské armády se staly Čechy, kde se měly jejich tři odděleně pochodující armády setkat v rozhodující bitvě někde v okolí Jičína.
Armáda rakouského císaře Františka Josefa I., vedená polním zbrojmistrem Ludwigem von Benedek, se soustřeďovala nejprve v okolí pevnosti Olomouce, avšak 17. června 1866 se začala přesunovat do severovýchodních Čech k Hradci Králové. Výjimkou byl I. armádní sbor, který byl rozložen v Pojizeří (v širším okolí Mladé Boleslavi a Mnichova Hradiště), kde se 25. června spojil s ustupujícím saským armádním sborem korunního prince Alberta.
Již 21. června 1866 předali Prusové rakouským předním strážím u Zlatých Hor a Osvětimi listiny s vypovězením války. O den později vstoupily první pruské jednotky do Slezska a 23. června začal postup I. armády pruského prince Bedřicha Karla do Čech u Žitavy a Labské armády vedené generálem Herwarthem von Bittenfeld od Drážďan k České Lípě. II. pruská armáda pod vedením korunního prince Bedřicha Viléma překročila hranice ve třech proudech na Náchodsku a Trutnovsku až 26. resp. 27. června 1866. Válka začala!
Od 23. června se střetlo několik rakouských a pruských předních stráží zejména u Chrastavy, Dlouhého Mostu a Lubawky. Již 26. června došlo k první větší srážce u Kuřívod. Nejprve došlo ke střetu ½ eskadrony rakouských husarů pluku č. 4 s jednou eskadronou pruského husarského pluku č. 7. Po ústupu rakouských jezdců a následném protiútoku 2 rakouských setnin pěšího pluku č. 38, vedených majorem Čudičem, dorazila na bojiště pruská brigáda. Ta po rozvinutí vytlačila obě setniny z Kuřívod. Odpoledne na rozkaz generálmajora Gondrecourta zaútočil 32. prapor polních myslivců na pruská postavení znovu, avšak byl krvavě odražen.
Rakušané v tomto prvním větším boji ztratili 13 důstojníků, 264 muže a 13 koní. Ztráty na pruské straně byly 4 důstojníci, 46 mužů a 8 koní.
Střetnutí u Svijan-Podolí
Podvečerní a noční boj mezi rakouskou brigádou generálmajora Poschachera (pěší pluk č. 30 a 34 a 18. prapor polních myslivců) od I. armádního sboru generála jízdy Clam-Gallase a pruskou 15. a 16. brigádou od 8. pěší divize generálporučíka Horna proběhl 26. června 1866. Stalo se tak poté, co Prusové obsadili bez boje Turnov a velitel pruské I. armády princ Bedřich Karel vyslal 8. divizi s rozkazem postoupit směrem ke klíčovému mostu přes řeku Jizeru v osadě Podolí.
Boje o tento strategický přechod přes řeku probíhal od 19,30 hod., kdy se 13. setnina rakouského pěšího pluku č. 30 odhodlaně bránila pruské přesile, která ji zatlačila asi 500 metrů za most. Karta se obrátila po příchodu rakouských posil (jednalo se o část Poschacherovy brigády, jíž velel plukovník Bergou), z nichž se vyznamenal zejména rakouský prapor polních myslivců č. 18, po jehož útoku vyklidily pruské jednotky celé Podolí. Okolo 22. hod. byli na okraji obce Příšovice Rakušané zadrženi a obráceni k ústupu dvěma prapory nepřátelského 31. a 71. pěšího pluku, které právě dorazily na bojiště.
V tu dobu přijel do Podola velitel I. armádního sboru generál Clam-Gallas a vydal rozkaz k nasazení dalších dvou brigád I. armádního sboru. Po příchodu prvních posil však byl vydán nový rozkaz, tentokráte k ústupu z Podolí, protože nepřehledná situace v nočním čase nedávala naději na úspěch. Prusům se tak nakonec podařilo obsadit celou obec i klíčový most, který však Rakušané stihli spálit.
Brigáda generálmajora Poschachera ztratila v tomto boji 33 důstojníků a 1 015 mužů. Pruské ztráty byly v porovnání s tím zanedbatelné – 12 důstojníků a 118 mužů.
Bitva u Trutnova
Rakouská Severní armáda pod vedením polního zbrojmistra Ludwiga von Benedeka postupovala od Olomouce do východních Čech. X. armádní sbor podmaršálka Ludwiga von Gablenze vyrazil v časných ranních hodinách 27. června 1866 ze svého postavení mezi Jaroměří a Dubencem směrem k Trutnovu. Jako první byla na čele brigáda plukovníka Mondela (pěší pluk č. 10 a 24 a prapor polních myslivců č. 12).
V 8,30 hod. obsadila Mondelova brigáda jižně od města Trutnov výšiny Šibeník, Janský vrch a Chmelnici. Na její levé křídlo se zařadil 2. dragounský pluk, který ustupoval ze svého postavení od Královce a Petříkovic před pochodujícím pruským I. armádním sborem generála Adolfa von Bonina. Jeho předvoj pronikl do města v 10 hodin. Okolo 11. hodiny, kdy byl Trutnov plný Prusů, zaútočil na město 12. prapor polních myslivců společně s 24. pěším plukem. Přesilou však byli odraženi. Manévr Windischgrätzových dragounů a následná jezdecká bitva s pruskými dragouny na polích před městem zabránily nepříteli provést patřičný průzkum. Po 11. hodině dorazil na bojiště podmaršálek Gablenz. Ihned nařídil stažení Mondelovy brigády z neudržitelného postavení u trutnovských výšin k Novému Rokytníku, kde v bezpečí vyčká příchodu posil. Po 14. hodině přichází brigáda plukovníka Grivičiče (pěší pluk č. 2 a 23 a prapor polních myslivců č. 16), unavená rychlým přesunem v letním horku. Pruský generál Bonin v mylném domnění vítězství vydal rozkaz k postupu na Pilníkov.
Po dvou nevydařených čelních útocích Grivičičovy brigády proti levému pruskému křídlu se napotřetí podařilo obchvatem přes Starý Rokytník obrátit nepřítele na tomto křídle k ústupu. Během dalších hodin postupně přijíždí 4 baterie sborové dělostřelecké zálohy. Mezitím už na bojiště dorazila také brigáda generála Wimpffena (pěší pluk č. 13 a 58), která po vydatné dělostřelecké přípravě zaútočila proti trutnovským výšinám. 2. pruská brigáda, stojící v záloze jihozápadně od Kryblice, však útok odrazila. Okolo 17. hodiny dorazila k Novému Rokytníku poslední rakouská brigáda X. sboru pod velením generála Knebela (pěší pluk č. 1 a 3 a prapor polních myslivců č. 28). Když generálmajor Knebel uviděl neúspěšný útok svých kamarádů, zaútočil bez vyššího rozkazu s celou svojí brigádou proti Janskému vrchu a celou bitvu rozhodl ve prospěch Rakouska. Okolo 18. hodiny byly jižní výšiny nad Trutnovem obsazeny rakouským X. armádním sborem a dragouni obsadili město, kde zajali mnoho pruských vojáků. Pruský I. armádní sbor ustoupil až za hranice monarchie k obcím Lubawka a Chełmsko Śląskie.
Ztráty v bitvě u Trutnova činily na rakouské straně 191 důstojníků, 4 596 mužů a 109 koní. Prusové ztratili 56 důstojníků, 1 282 mužů a 78 koní.
Bitva u Náchoda
Bitva u Náchoda (Vysokova či Václavic) byla svedena 27. června 1866 mezi pruským V. armádním sborem generála pěchoty Karla von Steinmetze (celkem 28 400 mužů), jehož předvoj obsadil v ranních hodinách výšiny na Brance, a rakouským VI. armádním sborem podmaršálka Wilhelma barona Ramminga (27 150 mužů). Ten postupoval se svými čtyřmi brigádami od Opočna přes Nové Město n. M. k Šonovu a Provodovu.
V 8,45 hod. rozvinul generálmajor Hertweck své jednotky (41. a 56. pěší pluk společně s praporem polních myslivců č. 25) pod svahy Dobenína a zaútočil z nevýhodného postavení od Šonova na evangelický kostel a na osadu Václavice. Postup však byl zastaven a Rakušané byli nuceni stáhnout se až do Šonova, kam již v tu dobu dorazila brigáda plukovníka Jonáka (20. a 60. pěší pluk a prapor polních myslivců č. 14). Jonák společně s částí Hertweckovy brigády zaútočil severovýchodním směrem na Václavice a lesík nad dnešním nádražím, 200 m severozápadně odtud. Zároveň přibyla na bojiště rakouská brigáda generálmajora Rosenzweiga (pěší pluk č. 4 a 55 a prapor polních myslivců č. 17), která z pochodu přešla do útoku a podpořila postupující formace. Prusové, překvapeni mohutným náporem, ustoupili v celé šíři fronty až za novoměstskou silnici.
V tomto okamžiku dal velitel rakouského VI. sboru rozkaz jízdní brigádě generála Solmse (4. a 6. kyrysnický pluk) k útoku na dobenínskou pláň, kde se vzápětí odehrálo krvavé střetnutí s pruskou jízdní brigádou generála Wnucka (4. a 8. dragounský a 1. hulánský pluk). I přes dvojnásobnou převahu se nepodařilo Prusům rakouské jezdce rozprášit. Prusové byli nuceni ustoupit k Náchodu.
Kolem poledne však dorazila na bojiště hlavní část pruského V. sboru a tím byla bitva rozhodnuta. Ani zoufalý útok dalších dvou praporů pěchoty od 9. a 79. pěšího pluku nezadržel pruský postup, který znamenal ústup rakouských jednotek na čáru Šonov - Provodov. Těžkým ztrátám ustupujících formací bylo zabráněno mohutnou dělostřeleckou palbou čtyřiceti rakouských děl, stojících u Domkova a Klen.
Severně a severovýchodně od Václavic se však v tuto dobu, okolo 14. hodiny, ještě urputně bojovalo. Plukovník Waldstätten vydal své brigádě (9. a 79. pěší pluk a prapor polních myslivců č. 6) rozkaz k útoku na obec Vysokov. Prusové byli postupně z obce vytlačováni, avšak na rozkaz generála Ramminga boj skončil kolem 16. hodiny všeobecným ústupem VI. armádního sboru k České Skalici.
Rakouský VI. armádní sbor ztratil v bitvě u Náchoda 234 důstojníků, 5 487 mužů a 432 koní. Pruské ztráty byly 62 důstojníků, 1 060 mužů a 222 koní.
Bitva u Rubínovic a Nového Rokytníku
Po prohrané bitvě u Trutnova vyslal pruský korunní princ Bedřich Vilém, který velel 2. pruské armádě, gardový sbor generála Augusta von Württemberga z Úpice směrem na Dvůr Králové. Pruský předvoj narazil u Studence okolo 7,30 hod. 28. června 1866 na vojska Knebelovy brigády (pěší pluk č. 1 a 3 a prapor polních myslivců č. 28), která na rozkaz podmaršálka Gablenze nastupovala do nových postavení u Hajnice, aby kryla ústup rakouských jednotek z Trutnova. Brigáda byla napadena za pochodu a nepodařilo se jí zastavit pruský útok ani za vydatné pomoci 2. dragounského pluku a sborové dělostřelecké zálohy, která pálila od Nového Rokytníku na nepřítele.
Okolo 11. hodiny zjistil velitel rakouského X. armádního sboru podmaršálek Gablenz, že místo jednotek rakouského IV. armádního sboru, se kterým se měl spojit, na něho útočí nepřítel. Vydal ihned rozkaz k ústupu do prostoru u Pilníkova, aby zabránil katastrofě. Celý sbor se začal přesunovat. Brigádě plukovníka Grivičiče (pěší pluk č. 2 a 23 a prapor polních myslivců č. 16) však nebyl nový rozkaz doručen a ten nastoupil pochod podle původních instrukcí ke Starému Rokytníku a Rubínovicím. Ve 12 hod. byla osamocená brigáda napadena pruským 2. granátnickým plukem, ale útok odrazila. Plukovník Grivičič vydal rozkaz zaútočit proti pruským vojskům přicházejícím od Úpice. Zde se však dostal do silného obklíčení, ze kterého se podařilo probít a ustoupit k Pilníkovu jen asi 2000 vojákům. Mnoho dalších však padlo do zajetí.
Ztráty Rakušanů v této zbytečné bitvě byly 123 důstojníků, 3 696 mužů a 57 koní, Prusové ztratili 17 důstojníků, 583 mužů a 40 koní.
Bitva u České Skalice
Po prohrané bitvě u Náchoda se VI. armádní sbor stáhl 27. června 1866 k České Skalici a obsadil výšiny nad městem mezi nádražím a obcí Zlíč. V časných ranních hodinách 28. června 1866 byl tento sbor vystřídán VIII. armádním sborem arcivévody Leopolda. I přes rozkaz vrchního velitele rakouské Severní armády polního zbrojmistra Ludwiga von Benedeka, aby se VIII. sbor stáhl z nevýhodného postavení nad řekou Úpou, zaútočil okolo 10. hodiny arcivévoda Leopold, aniž by o tom informoval své brigádní velitele, jedním praporem 75. pěšího pluku proti nastupujícím formacím pruského V. armádního sboru generála pěchoty Karla von Steinmetze. Ani podpora brigády generálmajora Gustava Fragnerna (pěší pluk č. 15 a 77 a prapor polních myslivců č. 5), který vyslal 5. myslivecký prapor přímo proti bažantnici Dubno a železničnímu náspu, vedoucímu z České Skalice na Starkoč, nezabránila katastrofě. Generál Fragnern následně vyslal na podporu myslivců 15. a 77. pěší pluk a brigádní dělostřeleckou zálohu. Při neúspěšném útoku ve směru na bažantnici byla celá brigáda rozprášena a padl také její velitel.
Zbytky rakouských jednotek začaly ustupovat. Okolo 12. hodiny se vydala do protiútoku brigáda plukovníka Kreysserna (pěší pluk č. 21 a 32 a prapor polních myslivců č. 24). Nejprve postupoval 21. pěší pluk a za ním 32. pěší pluk. V ohybu trati se oba pluky dostaly do křížové palby a byly rozdrceny. Zde zemřel velitel brigády plukovník Kreyssern.
Ve 14 hodin dorazily na bojiště od Náchoda hlavní síly pruského V. armádního sboru. Arcivévoda Leopold vydal rozkaz k ústupu. První odešla brigáda generálmajora Schulze (pěší pluk č. 8 a 74 a prapor polních myslivců č. 31), za ní zbytky obou zbývajících brigád. Ústup kryl v prostoru nádraží prapor polních myslivců č. 31 společně s praporem 36. pěšího pluku a praporem 75. pěšího pluku, vyslanými z Josefovské pevnosti. Na výšině Na hradě pak prapory polních myslivců č. 5 a 24. Nádraží padlo okolo 15. hodiny, pouliční boje však pokračovaly do večera.
Ústup přes město a přes rozvodněnou Úpu probíhal ve zmatku. Přesto se podařilo všechny brigády zformovat v prostoru Velkého Třebešova a Zaloňova. Záložní IV. armádní sbor postoupil od Dolan ke Svinišťanům.
Během dvouhodinové bitvy ztratil rakouský VIII. armádní sbor 205 důstojníků, 5 372 mužů a 197 koní. Ztráty Prusů činily 62 důstojníků, 1 300 mužů a 26 koní.
Bitva u Mnichova Hradiště
Vzhledem k událostem předchozích dnů ustupoval 28. června 1866 rakouský I. armádní sbor generála jízdy Clam-Gallase od Mnichova Hradiště k Jičínu. Již večer 27. června se k Jičínu vydala brigáda generálmajora Ringelsheima (pěší pluk č. 42 a 73 a prapor polních myslivců č. 26), druhé dne ráno ji následovaly brigády generálmajora Poschachera (pěší pluk č. 30 a 34 a prapor polních myslivců č. 18) a generálmajora Pireta (pěší pluk č. 18 a 45 a prapor polních myslivců č. 29) společně se sborovým dělostřelectvem a velitelstvím. Ústup měly krýt jednotky brigády generálmajora Abeleho (pěší pluk č. 35 a 72 a prapor polních myslivců č. 22) a zejména generálmajora Leiningena (pěší pluk č. 33 a 38 a prapor polních myslivců č. 32).
Posledně jmenované jednotky stály ve směru postupu předvoje pruské Labské armády pod velením generálmajora von Schölera od Kuřívod a u Dolní Krupé boje propukly již po šesté hodině ranní. Rakušané se před nepřátelskou přesilou za neustálého boje stahovali směrem ke Klášteru Hradišti nad Jizerou. Tuto výhodně položenou obec využili rakouské jednotky jako opěrný bod, ale Prusové je odtud již před 9,30 hod. vytlačili. Dalšímu postupu nepřátel do Mnichova Hradiště nezabránilo ani podpálení tamního mostu, ani palba výhodně umístěné rakouské baterie, kterou Prusové donutili k odjezdu odvážným přebroděním řeky. V téže době, tj. kolem 10 hod., zaútočily ve směru od Mohelnice nad Jizerou jednotky předvoje pruské 14. pěší divize a střetly se s praporem polních myslivců č. 32, který hájil mnichovohradišťský valdštejnský zámek. V obavě z obklíčení vydal generálmajor Leinigen před 11. hod. rozkaz k opuštění Mnichova Hradiště a zaujetí nové pozice u Bosně, kde již stály jednotky brigády generálmajora Abele. Pruskému pronásledování zde zabránila účinná palba rakouského dělostřelectva.
Ve stejné době probíhal i útok jednotek pruské I. armády ve směru od Svijan-Podolí. Dělostřelecká palba dvou rakouských baterií z hory Mužský zastavila postup 8. pěší divize u Březiny. Rakušané však byli z této výhodné pozice vytlačeni útokem čtyř praporů 7. pěší divize generálporučíka Franseckyho, přičemž krycí jednotky prapor polních myslivců č. 29 a III. prapor pěšího pluku č. 45 utrpěly těžké ztráty. Postupující Prusové byli načas zastaveni až dvěma prapory pěšího pluku č. 72 od Abeleho brigády u Bosně, čímž byla rakouským jednotkám dána možnost poměrně spořádaně opustit bojiště.
Ztráty na rakouské straně v bitvě u Mnichova Hradiště byly 20 důstojníků 1 634 mužů a 29 koní. Prusové ztratili 8 důstojníků a 341 mužů.
Bitva u Jičína
Rakouský I. armádní sbor, vedený generálem jízdy Clam-Gallasem, společně s královským saským armádním sborem pod velením korunního prince Alberta a 1. lehkou jezdeckou divizí generálmajora Edelsheima ustupoval od ranních hodin 29. června 1866 od Sobotky a Libáně k Jičínu. U hradu Kost došlo v noci z 28. na 29. června ke střetu s pruskými oddíly, které Rakušany z této lokality vytlačily.
Oba spojenecké sbory započaly u Jičína (Ohaveč - Horní Lochov - Prachov - Podůlší - Zámezí - Železnice) budovat obranné postavení, aniž by věděly o rozkazu vrchního velení soustředit všechny rakouské armádní sbory v prostoru Hořice, Miletín a Josefov.
1. pruská armáda zahájila útok na Jičín v odpoledních hodinách, a to v celé síle 3 armádních sborů. V 16 hod. zaútočila 5. pruská divize po turnovské silnici proti postavením 1. lehké jezdecké divize u Dílců. Po odražení Prusů zaujala toto obranné postavení saská brigáda plukovníka Boxberga za účasti korunního prince Alberta. Saská brigáda plukovníka Hausena zaujala postavení u Kbelnice. V tu dobu, okolo 17. hod., zaútočil předvoj 3. pruské divize, postupující od Sobotky, na postavení brigády plukovníka Abeleho (pěší pluk č. 35 a 72 a prapor polních myslivců č. 22) od I. armádního sboru. Prusové obešli rakouská postavení zprava a u Ohavče zaútočili na brigádu generálmajora Ringelsheima (pěší pluk č. 42 a 73 a prapor polních myslivců č. 26).
Okolo 18. hodiny nastal frontální útok pruského 2. armádního sboru. Do těžkých bojů se dostaly všechny zbývající rakouské brigády: generálmajora Pireta u Železnice (pěší pluk č. 18 a 45 a prapor polních myslivců č. 29), generálmajora Poschachera v Podůlší a na Bradech (pěší pluk č. 30 a 34 a prapor polních myslivců č. 18) i generálmajora Leiningena jižně od Podůlší (pěší pluk č. 33 a 38 a prapor polních myslivců č. 32). V 19 hod. obdržel korunní princ Albert opožděný rozkaz k okamžitému ústupu. Nastal chaotický ústup rakousko-saské armády přes Jičín k Miletínu a Hořicím. Ve vzniklém zmatku se do města dostaly pruské jednotky, avšak duchapřítomnost saského velitele brigády plukovníka Hausena zabránila ještě větší katastrofě. Prusové byli z města vytlačeni a Sasové kryli ústup, který pokračoval následujícího dne až do prostoru Hradce Králové a Josefova.
V bitvě u Jičína ztratil rakouský I. a saský armádní sbor celkem 210 důstojníků, 5 280 mužů a 222 koní. Prusové měli ztráty 71 důstojníků, 1 485 mužů a 56 koní.
Bitva u Dvora Králové
V ranních hodinách 29. června 1866 vydal polní zbrojmistr Benedek rozkaz, aby se X. armádní sbor, který utrpěl těžké ztráty v bitvách u Trutnova a Starého Rokytníku, stáhl od Pilníkova k Dubenci a Litiči. Zbytky Grivičičovy brigády (pěší pluk č. 2 a 23 a prapor polních myslivců č. 16) spolu s částí brigády generálmajora Fleischhackera (pěší pluk č. 6 a 61 a prapor polních myslivců č. 13) od IV. armádního sboru podmaršálka Festetiče vyrazily okolo půl čtvrté přes Horní Brusnici ke Dvoru Králové nad Labem. Za nimi postupovala sborová dělostřelecká záloha, Knebelova a Mondelova brigáda. V záloze zůstal 2. dragounský pluk a druhá část Fleischhackerovy brigády a jako ochrana levého křídla postupovala přes Kocléřov brigáda generálmajora Wimpffena. Tato brigáda však dosáhla města jako první a překročila Labe.
Po 10. hod. prošla Dvorem Králové Grivičičova a Fleischhackerova brigáda společně se štábem X. armádního sboru. Pěší pluk č. 6 pod velením plukovníka Stocklina obsadil město, aby odrazil náhlý útok předvoje 1. pruského gardového sboru pod velením generála Kessela, který od Střítěže nastoupil pochod okolo 12. hodiny. Ani posila 6. pěšího pluku v podobě eskadrony husarů a půlbaterie děl na pravém křídle v předpolí nezabránila v těžkých pouličních bojích krvavé porážce a ústupu zdecimovaného pluku na druhý břeh Labe k nádraží. Mezitím se však podařilo i Mondelově brigádě překročit Labe.
V podvečer dorazil k městu také generál Fleischhacker, který po zjištění, že Dvůr Králové nad Labem je již obsazen Prusy, město obešel a zaujal místo na výšinách nad nádražím. Ostatní jednotky pokračovaly v pochodu k Dubenci a Litiči.
Ztráty v bitvě u Dvora Králové nad Labem činily na rakouské straně 23 důstojníků, 597 mužů a 32 koní. Prusové ztratili 2 důstojníky, 68 mužů a 2 koně.
Bitva u Svinišťan
Po vyhrané bitvě u České Skalice postupovaly hlavní síly pruského V. armádního sboru generála Steinmetze dne 29. června 1866 přes Zlíč a Chvalkovice k Choustníkovu Hradišti. Pruský VI. armádní sbor pod velením generála Mutia obsadil Českou Skalici a poté pochodoval za V. sborem. K ochraně levého křídla postupujícího V. sboru byla vyčleněna 20. brigáda plukovníka Witticha a dva pluky dragounů plukovníka Wnucka.
Okolo 16. hodiny nasadil proti přicházejícím Prusům u Velkého Třebešova velitel IV. armádního sboru podmaršálek Festetics brigádu plukovníka Poecka (pěší pluk č. 37 a 51 a prapor polních myslivců č. 8). Nejtěžší boje se odehrávaly u svinišťanského dvora obsazeného 37. pěším plukem a sebučského ovčína, kde stála sborová dělostřelecká záloha tvořená částí 4. dělostřeleckého pluku. Brigáda arcivévody Josefa (pěší pluk č. 67 a 68 a. prapor polních myslivců č. 30) zaujala postavení jižně od Svinišťan mezi řekou Úpou a nynější hlavní silnicí k Jaroměři. V záloze u Sebuče stála brigáda generálmajora Brandensteina (pěší pluk č. 12 a 26 a prapor polních myslivců č. 27).
Bitevní vřava přiměla hlavní voj pruského V. armádního sboru, aby upustil od pochodu na Choustníkovo Hradiště a zaujal postavení u Miskolez. Mohutný nápor pruského 6. granátnického a 52. pěšího pluku na svinišťanský dvůr a 46. pěšího pluku na sebučský ovčín od Miskolez donutil celou Poeckhovu brigádu k ústupu přes ovčín do Sebuče. Krvavé boje probíhaly také u ovčína, kde ustupující jednotky podpořily II. prapor 67. pěšího pluku. Pruskému postupu se však již nedalo vzdorovat. Krvavé ztráty v té době utrpěl 37. pěší pluk, kterému vpadly pruské jednotky do boku, když ustupoval po silnici k Josefovu. K pronásledování rakouských jednotek nedošlo, protože generál Steinmetz se s výsledkem bitvy spokojil a pokračoval v pochodu na Choustníkovo Hradiště.
Rakouský IV. armádní sbor ztratil 39 důstojníků, 1 411 mužů. Ztráty na pruské straně byly 15 důstojníků a 379 mužů.
Bitva u Hradce Králové
3. července 1866 byla u Hradce Králové svedena rozhodující bitva prusko-rakouské války. Rakouská armáda zaujala 12 km dlouhé postavení na pravém břehu Labe, čelem k Hořicím. Pruské vrchní velení vydalo již 29. června 1866 rozkaz ke spojení Labské, 1. a 2. armády na pravém břehu Labe v prostoru mezi Josefovem a Hradcem Králové. 3. července však byly v dotyku pouze Labská a 1. armáda, 2. pruská armáda byla v postavení u Choustníkova Hradiště a v prostoru Nové Zámky - Nová Brusnice - Kocbeře - Žireč - Kuks.
V ranních hodinách (7 - 9 hod.) zahájil 1. pruský armádní sbor útok na rakouská postavení na říčce Bystřici, proti obcím Benátky, Sadová, Mžany a Zavadilka. V tu dobu (okolo 8. hod.) došlo také k prvnímu útoku části Labské armády proti postavením saského sboru u Nechanic. II. armádní sbor podmaršálka Thun-Hohensteina a IV. rakouský armádní sbor podmaršálka Festeticse nezaujaly přidělené postavení mezi Chlumem, Nedělištěmi a Lochenicemi, ale nechaly se strhnout útokem pruské 7. pěší divize na les Svíb. Brigáda generálmajora Brandensteina (pěší pluk č. 12 a 26 a prapor polních myslivců č. 27) od IV. sboru se pokusila Prusy ze Svíbu vytlačit. Rakušané sice byli nuceni přesile ustoupit, ale následně zaútočili proti Čistěvsi, kterou dobyli. II. a IV. sbor se chystaly k protiútoku na svíbský les.
Ve středu rakouského postavení, kde stály v obranném postavení X. armádní sbor podmaršálka Gablenze a III. armádní sbor arcivévody Arnošta, došlo k útoku 1. pruského sboru okolo 9. hod., kdy Prusové obsadili Dohaličky, Horní Dohalice a les Holá. Mohutná dělostřelecká palba z prostoru Lípy však dalšímu postupu zabránila. Labská armáda vytlačila saský sbor korunního prince Alberta z Lubna, Jehlic a Hrádku do prostoru Stěžírky, Horní a Dolní Přím a Probluz, kde se Sasové dostali do kontaktu s příchozími jednotkami rakouského VIII. sboru.
Na pravém rakouském křídle se v 11,30 hod. začínalo schylovat k tragédii. II. a IV. armádní sbor zaútočil za silné dělostřelecké podpory svých sborových záloh na les Svíb, odkud vytlačil pruskou 7. pěší divizi až k Benátkám. Oba sbory tak zcela odkryly pravé křídlo rakouského postavení nastupující 2. pruské armádě od Račic a Hoříněvsi. Polní zbrojmistr Benedek ihned nařídil stáhnout II. a IV. armádní sbor na čáru Chlum - Neděliště - Lochenice. Během tohoto manévru zaútočily pruské jednotky na II. armádní sbor, podporovaný 2. lehkou jezdeckou divizí generálmajora Thurn-Taxise. Nepřítel se však nedal zadržet.
Ve stejnou dobu (12 hod.) zaútočila pruská 1. gardová divize na Chlum od Máslojed. Rakušané ustoupili k Rozběřicím, načež vrchní velitel rakouské armády Benedek vydal rozkazy k protiútoku na Chlum. Také na levém křídle nastoupila Labská armáda k útoku. Sasové ustupují k Rosnici a Bříze, VIII. sbor k Boru a do břízského lesíka. Ústupová cesta k Hradci Králové byla okolo 15. hod. ohrožena.
Po 14. hod. začal mohutný útok pruské 1. armády proti Lípě a Chlumu. III. armádní sbor za bojů ustoupil k Hradci Králové, protiútok zahájil postupně VI. a I. armádní sbor. Rammingův VI. armádní sbor byl ze zálohy vržen proti Rozběřicím a Chlumu, které dobyl, avšak pruská zteč vše zvrátila. Proti Chlumu nesmyslně zaútočil také I. armádní sbor, který byl při bodákovém útoku téměř zdecimován. Jeho ztráty během necelé půlhodiny dosáhly téměř 10 000 mužů. Po zhodnocení kritické situace na všech částech bojiště vydal polní zbrojmistr Benedek krátce po 16. hodině rozkaz k ústupu.
V této chvíli byla do bitvy zasazena pruská jízda s úmyslem zcela rozvrátit ustupující nepřátelskou pěchotu. V prostoru mezi Dlouhými Dvory a Střezeticemi se jí však úspěšně postavila rakouská 3. rezervní jízdní divize, která tuto katastrofu odvrátila. Asi půlhodinové jízdní střetnutí, které bylo v podstatě poslední svého druhu ve vojenských dějinách, vstoupilo do povědomí jako srážka jízdy u Střezetic. Pod vzrůstajícím náporem pruské pěchoty posléze začalo ustupovat i rakouské jezdectvo, a tak poslední, kdo bránil ještě několik hodin Prusům v těsném pronásledování ustupující armády, byly rakouské dělostřelecké zálohy.
Zbytky rakouské Severní armády, které měly nemalé obtíže s přechodem Labe, se na jeho levém břehu shromáždily v průběhu noci a 4. července 1866 v prostoru Třebechovice - Holice - Pardubice. Následoval ústup přes Litomyšl a Svitavy k Olomouci a na Brno.
Prohraná bitva u Hradce Králové znamenala zničení morální síly rakouské Severní armády a rozhodla o osudu celé války. Celkové ztráty Rakušanů u Hradce Králové byly 1 313 důstojníků, 41 499 mužů, 6 010 koní, 187 děl a 641 povozů. Sasové měli ztráty 53 důstojníků a 1 446 mužů. Prusové v boji ztratili 373 důstojníků, 12 605 mužů a 4 892 koní.
Vývoj od 3. 7. 1866 do 16. 7. 1866.
Po katastrofě u Hradce Králové a po soustředění ustupující rakouské Severní armády byly X. armádní sbor, tři záložní jezdecké divize a 1. lehká jízdní divize nasměrovány na nejkratší cestu k Vídni. Jejich postup sledovala 1. pruská a Labská armáda. Při vzájemném kontaktu došlo k řadě šarvátek. Např. u Opatova, Tišnova a Žďáru nad Sázavou.
Podstatná část rakouské Severní armády se ke dni 11. července přesunula k Olomouci. Šlo o II., III., IV., VI. a VIII. armádní sbor, saský sbor a dělostřeleckou armádní zálohu.
U Uničova operovala 2. lehká jízdní divize. I. armádní sbor byl přesunut k Přerovu k ochraně železnice. V té době se k Olomouci blížila i pruská 2. armáda pod velením korunního prince.
Benedekovy dispozice ze dne 12. 7. k odchodu rakouských vojsk z Olomouce na jih k Vídni změnil dne 13. 7. nový velitel rakouské armády polní podmaršálek arcivévoda Albrecht. Podle nich měly být přesuny uskutečněny 14. a 15. července, přičemž část armády již předtím nastoupila k plánovanému pochodu.
Pruskou snahou bylo tento rakouský přesun znesnadnit a zmocnit se v Přerově železnice a telegrafu. Byla k tomu určena jízdní divize generálmajora Hartmanna podporovaná pěchotou. Již při zahájení této akce se 14. července u Kralic střetla pruská jízda s jízdou saskou a s oddíly Saffranovy brigády. Sasové ztratili 1 důstojníka, 18 mužů a 13 koní. Prusové měli 2 raněné důstojníky, 2 mrtvé muže, 18 raněných vojáků a 25 ztracených koní. Ještě téhož dne k večeru došlo u Biskupic k další srážce. Rakouská strana vykázala 3 raněné. Prusům zajali jednoho důstojníka, dva důstojníci a 5 mužů padlo, raněni byli 3 důstojníci a 9 mužů.
Tyto střety utvrdily Prusy v tom, že ne všichni Rakušané opustili Olomouc a vyslali k přetnutí jejich pochodů pěší brigádu od pruského I. armádního sboru generála Bonina s úkolem obsadit přechody přes řeku Moravu a Bečvu a umožnit rasantní útok Hartmannově jízdě na železniční uzel v Přerově.
Srážka u Tovačova a Dubu nad Moravou.
Dne 15. července 1866 ve 4 hodiny ráno opustil rakouský VIII. armádní sbor olomouckou pevnost. V čele byly 3 eskadrony hulánů pluku arcivévody Karla, následovala brigáda generálmajora Rothkircha (pěší pluky č. 25 a 71), dále brigády plukovníka Rotha (dříve gmj. Fragnerna) – pěší pluky č. 15 a 77 a prapor polních myslivců č. 5 a Kirchmayerova (dříve gmj. Schulze) - pěší pluky č. 8 a 74 a prapor polních myslivců č. 31. Boční záštitu tvořila brigáda Wöberova (dříve plk. Kreysserna) - pěší pluky č. 21 a 32 a prapor polních myslivců č. 24. Pruská brigáda generálmajora Malotkiho (4. granátnický a 44. pěší pluk) se v té době pohybovala v prostoru Konice a Prostějova.
Kolem 9. hodiny se shodou nešťastných okolností ocitla Rothkirchova brigáda v prostoru mezi Dubem nad Moravou a Tovačovem osamocena. Do její kolony se zapletlo zbloudilé vozatajstvo a než se vše opět uspořádalo, vznikla před i za brigádou mezera. To již Malotki soustředil své pluky u Tovačova za viklickým dvorem. Stalo se tak i proto, že rakouská boční záštita se trestuhodně zdržela delším odpočinkem v Dubanech. Rothkirch operace nepřítele po své pravé straně považoval za pohyb rakouské záštity. Pozdě poznal omyl a dal povel k postupnému útoku. Do boje se zapojily prapory od pěšího pluku č. 71 pod velením podplukovníka Schenohy a majora Karwinského. Boj se pak soustředil u lesa Bažantnice. Přesila Prusů donutila Rakušany k ústupu, přičemž couvající jednotky pěšího pluku č. 71 se posunuly do 2. šiku a přímá obrana byla svěřena pěšímu pluku č. 25.
Novou rakouskou obranu nyní tvořilo 20 děl u Věrovan a také 4 baterie na pravém rakouském křídle, které byly napadeny čtyřmi eskadronami pruských kyrysníků, kteří nepozorovaně překročili rozvodněnou říčku Blatu. Jen polovině děl se podařilo uniknout. Většina obsluhy i ochrany děl byla posekána a zajata. Do bitvy nepodstatně zasáhla i Rothova a Wöberova brigáda. Nejvíce byla postižena brigáda Rothkirchova. Byla to její prvá
a poslední bojová zkušenost v této válce. Před bitvou u České Skalice byla totiž odvelena do Holic v Čechách ke střežení dráhy Ústí nad Orlicí - Pardubice.
Bitva u Tovačova a Dubu nad Moravou skončila po 11. hodině, ale ještě do 14. hodiny probíhal dělostřelecký souboj. Rothkirch se svou brigádou a také další dvě rakouské brigády VIII. armádního sboru (Roth a Kirchmayer) přešly u Dubu a Rakodav na druhý břeh Moravy a přes noc tábořily před Přerovem. Brigáda Wöberova se stáhla do Olomouce. Prusové obsadili obce uvolněné od Rakušanů vč. Tovačova a ještě téhož dne se Hartmannova jízda dostala až k Přerovu. V okolí Dluhonic pak došlo k několika šarvátkám s oddíly pěchoty od I. armádního sboru a s jízdou rakouských husarů.
Benedek se štábem byl v době bitvy u Dubu nad Moravou a tvrdě vytkl Rothkirchovi chybu, že rázně a včas nečelil nepříteli. U Věrovan se pak sám musel bránit útoku pruských kyrysníků, kteří po vítězství nad rakouskými dělostřelci zaútočili také proti jeho štábu. Poté odjel polní zbrojmistr přes Věrovany do Přerova a ještě večer, po skončení šarvátek u Dluhonic, přijel na místo zhodnotit situaci.
Rakouské jednotky opustily Přerov 16. července v 9 hodin a Prusové vnikli do města ten den kolem 18. hodiny, kde mj. bezúčelně zničili železniční most a sami si tak znesnadnili dopravní spojení se Slezskem.
Ztráty v bitvě u Tovačova a Dubu nad Moravou: rakouský VIII. armádní sbor a saský sbor celkem 265 mrtvých, 181 pohřešovaných, 399 raněných, 739 zajatých, Prusové ztratili 306 mužů. Počet mrtvých se později podstatně zvýšil úmrtím raněných.
Bitva u Bratislavy-Lamače
22. července 1866 stál rakouský II. armádní sbor pod velením generála jízdy hraběte Thun-Hohensteina na výšinách u slovenského Lamače. V ranních hodinách (4,30 hod.) vyslal plukovník Mondel do nížin k Nové Vsi a Bysternici předvoj hulánského pluku č. 6 k průzkumu terénu.
K větším bojům došlo u mostu vedoucího k nádraží, kde nejprve jeden rakouský prapor pěšího pluku č. 27 bránil výšiny u tohoto přemostění proti části pruského 71. pěšího pluku. Zbytek 71. pluku byl postaven na vrchu Kamzík (Gämsenberg). Ve středu bitevního pole se odehrával zejména dělostřelecký souboj rakouských a pruských baterií.
Okolo 10. hod. dorazil na bojiště pruský generálmajor Bose se 6 prapory 15. pěší divize, aby vpadl do zad Mondelově brigádě (pěší pluk č. 10 a 24 a 12. prapor polních myslivců) z X. armádního sboru podmaršálka Gablenze. V 10,30 vydal velitel II. armádního sboru generál Thun-Hohenstein rozkaz k protiútoku pěšímu pluku č. 64 a dvěma 8 liberním bateriím. V tu dobu však velitel II. sboru obdržel telegram od vrchního velitele rakouské armády arcivévody Albrechta o uzavřeném příměří. Boj však byl v plném proudu a trval až do 13. hodiny.
Okolo 12. hod. se rozhořel boj na úpatí Kamzíku, kam postupoval s brigádou generálmajora Henriqueze plukovník Schütte (pěší pluk č. 14 a 27 a 9. prapor polních myslivců). 27. pěší pluk útočil proti nepříteli podporován III. praporem pěšího pluku č. 40. Na pravém křídle postupoval jeden prapor pěšího pluku č. 69 vinicemi přímo proti výšinám. Postup nepřítele k nádraží byl zastaven a rakouské jednotky zaujaly výhodné postavení.
Rakouské ztráty v bitvě u Lamače byly 18 důstojníků, 471 mužů a 57 koní. Prusové ztratili 8 důstojníků, 199 mužů a 59 koní.
Dne 26. července 1866 bylo na zámku v Mikulově podepsáno příměří a o měsíc později, 23. srpna podepsali zástupci obou znepřátelených stran mírovou smlouvu. Stalo se tak v Prusy okupované Praze. Tím skončila sedmitýdenní válka, avšak okupace českých zemí trvala až do září 1866.
Mírovou smlouvou ztratila Rakouská monarchie Holštýnsko, Lombardii a Benátky. Německý spolek byl v troskách a pruský král Vilém I. založil tzv. Severoněmecký spolek a roku 1868 k němu fakticky připojil i tzv. Jihoněmecký spolek. Definitivní sjednocení německých států nastalo v roce 1871, kdy Prusko porazilo Francii. Tak byla nastoupena cesta k první světové válce, v níž se zcela zásadním způsobem mění uspořádání států v Evropě.
